úterý 20. června 2017

Čarodějnická návštěva a trocha narozenin

O víkendu jsem měla návštěvu. Bylo to poprvé snad někdy od šestý třídy, co jsem měla doma někoho na přespání, a přestože mě to lehce znervózňovalo, bylo to moc fajn a nejradši bych podobné návštěvy opakovala pokaždé, když budu na víkend sama doma. Navíc vesmír asi tušil, proč nemá vyjít původně zamýšlený červencový termín, protože takový milý víkend s kamarádkami rozptýlil můj smutek a přivedl mě na jiné myšlenky.

Bylo zvláštní, že jsem to teď nebyla já, kdo musel několik hodin cestovat vlaky. Za sobotní dopoledne jsem ještě stihla spoustu věcí a jediná cesta, kterou jsem musela podniknout, bylo patnáct minut autem do Domažlic, kde jsem na nádraží vyzvedla Saku Hanu s Larou. Po příjezdu domů a poněkud dramatickém přivítání se psy mých rodičů jsme si trochu zahrály na Prostřeno: zatímco jsem připravovala oběd, holky okukovaly mojí knihovnu a Lara si okamžitě zamilovala gauč, který po zbytek svého pobytu prohlásila za svůj a dokonce na něm i přespala.


Tahle fotka se mi líbí, Hnědouš tam tak oddaně hledí. :D (fotila Hana)

Po obědě jsme u našich vyzvedly Hnědouše a vyrazily jsme na Zelenovské rybníky. Pěšky jsem tam nešla už několik let, nikde jsme však nezabloudily, hezky jsme se prošly (i když doma jsme byly rády, že se můžeme svalit na židli) a přálo nám i počasí.
Měla jsem obavy, aby nevznikla chvíle, kdy nebudeme vědět, co dál dělat, a několik týdnů jsem pro ten případ vymýšlela, kam by se ještě dalo jít a co tam podnikat. Moje obavy však byly zbytečné, protože po příchodu z výpravy jsme se navečeřely, zavřely koňomutky, vyšly jsme si ještě na jednu krátkou procházku do lesa, mezitím jsme probraly všechno možné u čaje a kafe a později paprikových čipsů a najednou bylo jedenáct večer a čas jít spát.




V neděli jsme se hned po snídani vydaly na další výpravu, tentokrát nedaleké jeskyně Salka, kde jsem taky nebyla už asi pět let a pořád jsem si pamatovala cestu. Na zpáteční cestě jsme sledovaly dravce, který lovil myši nad posečenou loukou dost blízko od nás a byl krásný. V identifikaci jsme dokázaly říct jen to, že to určitě není káně, a nakonec se ukázalo, že to byl luňák červený. Ani jsem netušila, že tady žijí. Cestou domů jsme se ještě stihly podívat na jednu paseku, kde rostou hotové lány náprstníků.
Doma na nás čekaly lívance s jahodami od naší máti, a chvíli po obědě přišel čas odjezdu. Když jsem se vrátila z Domažlic už sama, najednou jsem nevěděla, čeho se chytit, a ani se mi do ničeho pořádně nechtělo, později odpoledne ale bylo potřeba jít něco dělat ke koním, tak to přešlo, a večer jsme pak ještě grilovali.
Byl to moc příjemný víkend, takový klidný a prázdninový.


Dneska slavím dvacáté páté narozeniny. Připadá mi k nevíře, že už jsou tolikáté, protože mám pocit, že jsem se duševně zasekla někde v sedmnácti a to, jak to se mnou v tomhle věku je, se dost výrazně rozchází s mými dávnými představami o dospělosti. Jenže teď už vím, že věk není tak důležitý, jak jsem myslela, a že ještě vůbec není na nic pozdě. Od jistého věku jsou na narozeninách stejně nejlepší dárky. Letos jsem opět dostala krásné věci, a nejlepší je, že ještě nejsou všechny, takže se mám pořád na co těšit.¨
Od Saku jsem dostala nálož unicornů sestávající z hrníčku, maličké a roztomilé kasičky a nažehlovaček, kterým by to moc slušelo na riflové bundě, kterou nemám, ale teď mám aspoň záminku nějakou sehnat.
Od Hany jsem dostala knihu o vystřihovánkách, která má trochu zavádějící název, tužku, která má na konci kapsli se semínky a po vypsání jí lze zasadit a vypěstovat si tymián, svíčku a kafe (svíčka, kafe a hrnek nikdy nejsou blbý dárky, takových věcí totiž nikdy není dost), hvězdičkovou dekorační pásku a bambusovou zvonkohru, o kterou jsem si sice sama řekla, ale nečekala jsem, že bude tak moc boží a dokonce se sovou.
A od bratra jsem dostala takovou tu roztomilou knížečku s citáty o sourozencích a nese titul Pro nejlepší sestru na světe, což mi lichotí.

Na oslavování dnes nebudou podmínky; na odpoledne jdu do práce a je až strašidelné vedro, hlavní však je, že se mám v rámci možností fajn. Koneckonců jsem to už svým způsobem oslavila přes víkend, takže jsem úplně spokojená.

12 komentářů:

  1. Byl to strašně fajn víkend a je u vás fakticky krásně. :3 A taky jsem moc ráda, že dárečky udělaly radost. ^^

    OdpovědětVymazat
  2. Všechno nejlepší k narozeninám, milá Sovičko! :) A taková čarodějnická návštěva zní skvěle. Návštěvy s přespáním jsou super, ale musí na to být ta správná atmosféra. A jakmile člověk najde správné lidi (což se ti očividně podařilo), už vlastně ani nemusí tolik uklízet, než přijedou. A tím pádem jsou takové návštěvy ještě příjemnější. :D
    Tužka se semínky tymiánu se mi zdá jako geniální nápad. Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, uklidit jsem musela, a docela dost, protože jsem tu ještě po roce a půl měla věci v krabicích po stěhování a obaly od nábytku a nějak jsem si na to zvykla a do uklízení se mi vůbec nechtělo. :D Teď jsem moc ráda, že jsem měla konečně důvod to udělat. Přespávací víkendy jsou super, dneska bych byla nejradši, kdybych tu čarodějnice měla znovu. :D
      O existenci tymiánové tužky jsem taky neměla tušení, dokud jsem ji nevybalila z dárkového papíru. :D Píše se s ní moc dobře, jsem zvědavá, jak poroste.

      Vymazat
    2. Tak ona tam byla i bazalková, rozmarýnová, levandulová a majoránková tužka, jenže u těch jsem se až moc bála toho, že z nich nebude vůbec nic. S tymiánem mám totiž zkušenost, že roste úplně za všech okolností a nechcípne, zatímco bazalka a levandule jsou úplně marný a na rozmarýn a majoránku to chce hodně štěstí... A stejně pak chcípli a musela jsem si koupit už předpěstované a životaschopné rostlinky. Aspoň teda v našem podnebí. Nezkoušela jsem je pěstovat z těch tužek, ale radši jsem prostě vybírala, co by vyrostlo, i kdybych se to úmyslně snažila zabít, aby tam pravděpodobnost zklamání byla co nejmenší.

      Vymazat
  3. Ta svíčka, co jsem ti dala, mě úplně okouzlila vůní, tak snad se ti taky bude líbit.
    Jo a děkuju ti za skvěle úžasný víkend, jsem moc ráda, že se taková věc nakonec udála. Bylo to nejspíš to poslední, co by mě v historii našich sletů nejspíš kdy napadlo. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svíčka voní úžasně, tak hezky letně. :)
      Ono to s tou návštěvou bylo podobný, jako když jsem se s vámi dřív bála vídat, pak jsem se nějak bála vás brát k sobě domů. :D Ale dobrý, strašáky jsem překonala, bylo to super a už přemýšlím, kam se podíváme při příští návštěvě. :)

      Vymazat
    2. Bála brát k sobě domů? Jakože bychom stejně nakonec mohly být vražedkyně? :D
      Myslím, že absolutně nebyl důvod, ať už jakýkoli. Mě taky třeba štve moje jaksi odrbaná koupelna, jakože se mi prostě do toho nechce úplně zvát lidi :DDD, ale chce se mi s ní něco dělat a otravovat se s tím asi podobně, jako tobě se celou dobu chtělo s těmi krabicemi ze stěhování - nechce. :D

      Vymazat
    3. Že jste vražedkyně jsem se nebála, ale více či méně iracionálních důvodů jsem měla docela dost. Na hloupý zabytečný strachy jsem totiž expert. :D A třeba pokud jde o tvojí koupelnu, beru to tak, že je to tvůj dům a tvoje koupelna a i kdybys to nechala shnít, je to tvoje věc a mně do toho není vůbec nic. Myslím, že by to tak bylo i u tebe, kdybych vás sem pozvala v době, kdy tady ještě bylo to skladiště, a stejně jsem se furt bála. :D

      Vymazat
    4. Takhle já to beru u každého a se vším. A tak nějak vím, že "moji" lidi to maj stejně. I tak ale denně vidím, že hromada lidí řeší právě i takový prkotiny jako špinavej hrnek na lince a tak dál. (Pomluvy z práce :D) Což mi přijde jako totální pakárna. :D

      Vymazat
    5. Tak nebo tak, aspoň mě to přimělo ty škatule pro vlastní dobrý pocit uklidit, a to má nečekaně pozitivní vliv na můj život, tak ty iracionální obavy aspoň k něčemu byly. :D

      Vymazat
    6. Pokud vás to potěší, tak k nám bychom se v plném, ale vlastně i tříčtvrtečním počtu, asi neměly šanci vejít, takže asi tak. :D

      Vymazat
    7. Tak ke mně bychom se bezpečně vešly všechny. Kdybychom byly hobiti. :D

      Vymazat