neděle 16. července 2017

#52doodles2017 5. a 6.

Píšu z nového notebooku. Je krásně červený, má hezký zvuk a matnou obrazovku a já z něj mám dost málo radost. Kdybych totiž nebyla debil a dávala pozor, nenalila bych do toho starého chudáka vodu a mohl by v pohodě fungovat ještě dlouho. Jenže už se stalo, a tak mám nový, můžu zase plně operovat online a dohnat minulou neděli.

3.7. - 9.7.






Minulý týden se docela hodně točil kolem anime. Loni v létě jsem viděla tři: nějakou Hetalii, Edwarda alchymistu a magický holky, a moc mě to bavilo. Po létě jsem viděla pár dalších anime, žádné už mě ale nebavilo tak moc a tím letním způsobem (v létě má vůbec všechno zvláštní příchuť). Na Madoku Magicu jsem se ten týden podívala znovu a zase se mi to strašně líbilo. Připomíná mi to dětství, kdy jsem u tety sledovala německé Sailormoonky a Wedding Peach (a bylo mi naprosto jedno, že tomu vůbec nerozumím) a zároveň je to blízké mé dnešní osobě a má to krásnou hudbu a animaci. Tou jsem se inspirovala u levého obrázku, ale vůbec to nevyšlo, jak jsem chtěla, a trochu mě to rozmrzelo. Taky jsem vytáhla z policky Finish this book a pustila jsem se do jejího vyplňování, dopsala jsem deník, který jsem neměla ráda a začala jsem psát a čmárat do nového, který miluju. Slyšela jsem kousek prastaré kazety s digimonskými songy a volné dny vůbec nebyly takové, jaké jsem je chtěla mít, ale i tak byly dobré.


Někdy se mi líbí zvláštní věci.



10.7.- 16.7.





Týden v ilustracích z mého letního deníku. Byl to zvláštní týden, rychlý, podzimní, zamyšlený, melancholický i veselý.
Jednu chvíli se mi hrozně zachtělo cosplayovat Mami Tomoe, a i když je cosplay moc pěkná věc a jistě by byl skvělý pocit mít na sobě chvíli hezké šaty z anime a být svojí oblíbenou hrdinkou, je to věc taky dost náročná a moje priority jsou jinde.
Ve středu večer hodně pršelo a já jsem u čaje a svíčky dlouho zapisovala, co se mi dělo v hlavě, a nakreslila jsem si k tomu malé ufo. Je to jedna z mých nejmilejších činností.
Poslouchala jsem jednu písničku, těšila jsem se do letního kina a cítila jsem se nostalgicky a chvilku mladší a chvilku zase příliš staře.
V pátek večer jeli rodiče na rockový festival a já jsem si doma překreslovala šifry. Takhle to u nás valí.
Podruhé jsem viděla nového Spidermana a vznikla tak další hezká vzpomínka na letní kino (mám jich hodně). Líbilo se mi to asi ještě víc než poprvé a cestou domů letním večerem jsem se cítila magicky a nepřemožitelně a byl to přesně ten pocit, který jsem měla vždycky, když jsme tam chodili na Harryho Pottera. Dneska jsme s bratrem většinu dne rozebírali film a sledovali jsme zákulisní videa a teorie. Jako za starých časů.


Nostalgický song.





2 komentáře:

  1. Podle mě se ti ta surrealistická Madočí estetika kolem toho bílého zmrda povedla vystihnout víc než dobře. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V mojí hlavě to vypadalo mnohem epičtěji. :D

      Vymazat