čtvrtek 3. srpna 2017

Krasohled III.

Aniž bych to nějak postřehla, odešel červenec. Připadal mi dlouhý a taky byl hodně prázdninový; možná proto jsem si skoro nevšimla, že skončil, o prázdninách totiž čas nikdy moc nefungoval. Venku je však už vidět, že léto začíná být takové staré.
Za červenec se mi stala spousta hezkých věcí a musela jsem se rozhodovat, o které se podělím, aby toho nebylo moc, a bylo to mnohem veselejší, než kdybych se snažila odněkud vylovit aspoň tři.

Kravička dalmatin je moje kámoška.

○ Pátého července byl sice svátek, přesto jsem musela odpoledne do práce (zato jsem pak byla doma v pátek, ha). Stavěla jsem se ještě pro svačinu a na parkovišti jsem si všimla osoby s košíčkem, která očividně na něco vybírala. Obvykle se takovým lidem snažím vyhnout, tentokrát se mi to ovšem nepovedlo. Ukázalo se, že ta paní je ze zvířecího útulku ze sousedního města a prodává dřevěné klíčenky na podporu opuštěných psů a koček. Za dvacku jsem si vybrala malou žabku, chvilku jsem si s paní povídala o psech a měla jsem z toho všeho dobrý pocit.

○ V sobotu přesně v polovině měsíce jsme se s bratrem vydali do letního kina. Bratr chtěl vidět nového Spidermana, já chtěla do letního kina a vůbec mi nevadilo ten film vidět podruhé, a tak jsme vyrazili. Ten den byla zrovna dost zima a bylo to spíš podzimní kino, film mě však tolik bavil, že jsem zimu příliš nevnímala a moc jsem si tu užila, tu neopakovatelnou a jedinečnou atmosféru letního kina a ten pocit, který neumím popsat a který si pamatuju z dob, kdy jsme tam chodili na Harryho Pottera a Piráty z Karibiku (a na jeden díl Stmívání). Bylo to úplně jako za starých časů.
Nový Spiderman je navíc jednoduše boží film, který mi ve všech ohledech neskutečně sednul a klidně bych jej v kině viděla ještě jednou. Nebo dvakrát. Nejradši bych na něj koukala každý den, jako jsem koukala na Ohnivý pohár, když mi bylo čtrnáct.


○ Kolo se stalo mým nerozlučným společníkem na podvečerních dobrodružstvích a lovech na ufo. To jsem sice zatím žádné neulovila, jen jeden vzdálený německý horkovzdušný balon, našla jsem však spoustu jiných zajímavých věcí a míst a je to zábava. Někdy si k tomu pustím do sluchátek hudbu, když jedu mimo silnici, a cítím se pak jako ve filmu (každý někdy dělá něco podobnýho, ne že ne). Jela jsem zrovna po kraji pšeničného pole, za místní strašidelný les a zdálky se blížily bouřkové mraky, když mi začala hrát skladba níže. V tu chvíli jsem si skutečně připadala jako v nějakém epickém snímku o lovení mimozemšťanů a věřila jsem, že každou chvilku nějakého potkám, a úplně jsem zapomněla, z jakého filmu ta skladba je.



○ Vykvetla mi poslední sasanka. Nakonec kvetly mnohem déle, než se zdálo, a bylo jich víc, ta poslední byla ovšem zvláštní a nejhezčí. Taky mi vykvetly miniaturní slunečnice, které se za sluncem moc netočí. A oregáno; to kvete už nějakou dobu a velmi chutná motýlům, které občas pozoruju z okna. Nedávno mě navštívil i otakárek fenyklový. A jabloň před domem má letos spoustu malých dobrých jablíček na štrůdl




○ Nejsem si jistá, jestli je tento bod úplně dobrý, ale těší mě to, tak to asi dobré je. Po prázdninovém víkendu s čarodějnicemi přišlo podzimní počasí, s deštěm a dokonce i barevnějícím listím a samozřejmě i s podzimní náladou. Ta mi už zůstala, i přes to, že tento týden se léto vrátilo v plné síle, aspoň pokud jde o počasí. Už to však není úplně ono. Léto je pro mě takové dobrodružné, euforické, akční a jakoby rychlé. Podzim je klidný, pomalejší, trochu melancholický, ale jen tak příjemně, a takový jakoby útulný (nemám pro ten pocit lepší slovo). Právě tuhle náladu teď mám, tu trochu melancholickou, kdy popíšu spoustu stran v těch svých sešitech a denících a mám chuť péct ovocný koláče. (Teta mi předevčírem věnovala dýni. Co jiného s ní mám dělat?)
Nevadí mi, že se u mě tahle nálada takhle usadila, i když je na ní příliš brzy. Násilím jí stejně nevyženu, a vážně se mi líbí a byla bych ráda, kdyby mi vydržela až do předvánočního času. Myslím, že stejně ještě odejde, aspoň na chvilku. Budou Chodské slavnosti, kam se s bratrem chystáme, a ty byly vždycky velmi letní. Babičky z vesnice se nám vždycky v krámě snažily namluvit, že když jsou chodský, je už po prázdninách, ale nikdy jsem jim to nevěřila, protože nebylo. Pravda, už to nebylo tolik letní, podstatný ovšem bylo, že se ještě dva týdny nemuselo do školy.
No, to jsem odběhla úplně jinam, než jsem chtěla. Takže: upršený týden přinesl podzimní náladu, té se nechce pryč, já jí nechci vyhánět, protože je hezká, a chtěla bych, aby mi vydržela co nejdéle.
Beztak budu dál po večerech jezdit na kole a hledat ufouny. To budu dělat, dokud se nezmění čas, nebo dokud si nedovezu štěně.

Tohle je fotka úplně aktuální, pořízená přesně před týdnem. Jeřabiny se maličko pobláznily.

1 komentář:

  1. Některé květy vykvetou a odkvetou, aniž by vydaly plody. Ty jsi naštěstí plodonosná. :)

    OdpovědětVymazat