čtvrtek 10. srpna 2017

Srpnový soundtrack

O své oblíbené písničky se nedělím příliš ráda: mám strach, že se lidem nebudou líbit tak, jak bych chtěla, nebo že v nich neuvidí ty správné věci, a to je mi pak líto. Řekla jsem si ale, že přece neuvidím, jak se na ně budou tvářit internetoví lidé, a že když se jim nebudou líbit, vůbec mi to nemusí říkat.
Se začátkem srpna se ke mně nastěhovala taková zvláštní, hezká, jakoby předpodzimní nálada, a rychle se tu zabydlela, což mě těší, protože ji mám ráda a chci si jí nechat. Spolu s ní jsem objevila několik zajímavých věcí, ze kterých jsem nadšená, včetně hudby. Začala jsem poslouchat takové zvláštní styly, které někteří možná znají a zvláštní jim nepřipadají, ovšem já jsem je nikdy předtím neposlouchala, a moc se mi líbí.
A když jsem z něčeho nadšená, potřebuju, aby o tom všichni věděli.



Možná je trochu ironické, že jsem na tuhle písničku narazila zrovna v době, kdy jsem dlouze a hluboce přemýšlela o romantických vztazích a tom, jestli jsou v dnešní době ještě potřeba. Je to taková dlouhá a složitá a tajná úvaha, kterou jsem popsala asi pět stránek v deníku a stejně jsem nedospěla k žádnému závěru, ani k tomu, jak bych to chtěla pro sebe, ale to jsem někde úplně jinde, než mám být. Ta písnička je každopádně taková hezoučká, příjemná, pozitivní a letní.


Od Lumineers jsem několik let znala jen takové to "Ho hey", které jednu dobu hrálo ze všech rádií tak moc, až jsem si k němu vypěstovala averzi. Taky proto jsem od nich nic cíleně nevyhledávala. Ovšem tady Ofélie je vážně pěkná. (Ofélie jako jméno se mi taky moc líbí. Moji simíci vždycky měli kočku Ofélii, a jednou jsem tak pojmenovala i kotě, které jsme dostali, ale táta ji pak přejmenoval na Jitušku.)


Tento song jsem objevila už loni v létě, takže je to takový flashback, teď mi tu však hrál hodně často. Hodí se k mé současné náladě a taky mi to minulé léto trochu připomíná. Hlavně cestu vlakem z Přelouče domů na konci srpna; pamatuju si, že jsem sledovala, jak už je den výrazně kratší a měla jsem nostalgickou náladu, přestože bylo strašné vedro, které konec léta vůbec nepřipomínalo.
Mám takový nepochopitelný sklon snažit se o to, aby bylo léto co nejpodobnější předchozímu létu, bylo-li to předchozí léto dostatečně fajn. Pokoušela jsem se o to i letos, než mi došlo, že od minulého léta se stala spousta věcí a já jsem příliš jiný člověk na to, aby to mohlo být výrazněji podobné. Nemůžu říct, že mě to trochu nemrzí. Zároveň s tím nemůžu nic dělat, a tak jsem ten fakt přijala a léto si užívám a líbí se mi. Je velmi originální. Občas mě napadne, jaké to asi bude za rok.


Můj současný top favorit. Hrozně mi připomíná jeden příběh, který teď čtu. Poslala jsem jej i autorce toho příběhu, dřív, než mi to zase začalo připadat blbý, a potěšila jsem tak jí i několik set lidí z tumblru. Moc jsem si to neuvědomovala, protože Tumblr je takový jiný vesmír a ti lidi tam mi připadají víc abstraktní než třeba lidi z instagramu (internet je zvláštní místo). Celé pondělí jsem ale měla strašně dobrou náladu; možná se ke mně dostala pozitivní energie plynoucí z té události a mně díky tomu bylo tak dobře. Na sílu myšlenky hodně věřím, ale asi s tím neumím moc zacházet.


Everytime it blows my mind like dust in sunlight looks like falling stars...
Je to takový trochu kýč. Takový hodně pohodový a hodně letní kýč, a takové mám ráda. Zalíbilo se mi to hned u těch prvních slov, protože přesně takové kravinky, jako je prach ve slunečním světle, mě fascinují a je mi to tím takové blízké.



3 komentáře:

  1. Píšu z práce a bohužel si to nemůžu pustit, takže se vyjádřím jen k Lumineers, které znám a mám naposlouchané. :D Lumineers jsou boží! Ophelia velice boží! (Jednu dobu jsem ji měla na vyzvánění. :D) Jakmile se člověk dostane za to jejich profláknuté Ho Hey (ačkoliv mně to krkem ještě nelezlo, naštěstí), tak objeví fakt poklady. Cleopatra je taky moc pěkná, stejně třeba Where the Skies Are Blue (ta mi jeden čas jela pořád - ale fakt pořád - dokola).

    Jinak naprosto chápu tvoje pocity, co se týče dělení se o písničky. Já sice sem tam hodím něco na twitter, ale je toho ještě milion dalšího, co mám "jen pro sebe". Ale takovýhle článek není špatný, možná to použiju na (znovu)rozjezd. Možná. Možná taky ne. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po Ophelii jsem Lumineers už prozkoumala a líbí se mi toho většina, ale Ophelia je moje největší favoritka. :)
      Ho hey hráli v rádiu ještě v době, kdy jsme měli v práci pořád jedno puštěné, a po pár týdnech, kdy to hráli každou hodinu, jsem to fakt nesnášela. Je to škoda, protože je to taková hezká písnička a toho pocitu otravnosti se u toho už nemůžu zbavit.

      Já jsem dřív svoje oblíbené písničky někomu pouštěla, ale nikdy se jim nelíbily tolik, co mně, a to mě trápilo, tak jsem si je začala radši nechávat pro sebe. :D Mám ale ráda takovéhle blogové playlisty, pár lidí je občas dělá a řekla jsem si, že to zkusím taky, protože o některých písničkách by měl svět prostě vědět. :D
      Snad se ti znovurozjezd povede, byla bych moc ráda. :)

      Vymazat
  2. Chybí ti tu kebab i burrito.

    OdpovědětVymazat