sobota 2. září 2017

Krasohled IV.

Na rozdíl od července uběhl srpen až příliš rychle. Jako by trval sotva dva týdny, ale událo se v něm věcí, které by se jindy děly během dvou měsíců. Nejspíš to s tou rychlostí mělo něco společného. Taky během něj zestárlo léto a poodešlo dál, ani ne tak navenek, jako spíš uvnitř, náladou. Na barevné listí, dýně a upršené dny se mi zdá ještě brzy; ještě bych chtěla pár teplých dnů a večerů venku, babí léto, které mám tolik ráda.
Tenhle článek jsem dávala dohromady během celého měsíce a dokončovala jsem jej v noci na přelomu prvního a druhého září, když jsem přijela domů z práce a v hlavě se mi nahromadilo tolik myšlenek, které mi nedovolily spát. Zapomněla jsem ale napsat nějaký úvod, a bez toho se mi ten článek zdál takový polovičatý a špatný. Naštěstí jsem si vzpomněla a napravila jsem to dřív, než si to někdo přečetl, tak snad už špatný není.

○ První srpnový týden byl zvláštní. Tak nějak v něm skončilo léto; ne venku, tam ani zdaleka ne, protože teploty v tu dobu přesahovaly třicítku, ale uvnitř mně. Letní euforii a touhu po dobrodružství vystřídala klidná, tichá, zamyšlená, trochu melancholická a veskrze spokojená nálada připomínající podzim. Uvědomila jsem si několik věcí, k něčemu jsem začala přistupovat jinak, a dosáhla jsem jakéhosi vnitřního míru. Netuším, jak je tenhle duševní stav odolný, mám však pocit, že do těch příšerných krizí existence už tolik padat nebudu. Ani v únoru, až bude pořád tma a zima a divně.

Přesvícené fotky proti slunci mají zvláštní kouzlo a ráda je vytvářím.

○ Druhý víkend v srpnu se konají Chodské slavnosti, kde jsem byla naposledy před dvěma lety, a tak jsem se dohodla s bratrem, že se tam letos podíváme znovu. Napadlo mě, že jsme docela nouzáci, když letos chodíme takhle do společnosti s bratrem, přestože máme oba partnery. Jenže, na druhou stranu, mohli bychom být nešťastní, že tam s námi jít nemůžou/nechtějí, a takhle je to fajn a všichni jsou spokojení. S bratrem jsme si byli vždycky hodně blízcí, protože ani jeden z nás neměl kamarády, takže jsme si tak nějak zbyli a nikdy nám to příliš nevadilo. Nevadilo nám to ani teď, a slavnosti jsme si užili víc než dobře. Prošli jsme si stánky (které sice letos byly dost bídné, ale aspoň jsem neutrácela), dali jsme si trdelník, svezli jsme se na dvou kolotočích (a při té příležitosti jsme nezávisle na sobě ve stejnou chvíli chytili jakýsi záchvat pouťové radosti, kdy jsme začali máchat rukama a vydávat pištivé zvuky a pak jsme se tomu hrozně smáli). U jednoho stánku jsem pak viděla deštníček s Kouzelnou beruškou a svojí nadšenou reakcí jsem rozesmála paní stánkařku. Moc kolemjdoucích volajících "Jé, Beruška!" myslím neviděla, a asi vůbec ne lidí mého věku. Beruška je jeden z mých oblíbených animáků. Sice není tak vymakaná jako třeba Gravity Falls (tomu se asi vymakaností beztak nic rovnat nemůže), ale je na ní cosi milého, co mě na tom baví.


Bídnost letošních stánků vyvážil tenhle drak, kterého u kašny vystavovali umělečtí kováři, a zároveň tam kovali další hezké věci.

○ Jedno úterý, bylo to po té neděli, kdy jsem málem umřela na bolest zubů, bylo krásné slunečné ráno a já jsem se z toho radovala víc než jindy, protože mě konečně nic nebolelo. Měla jsem chuť se jít projít, tak jsem si vzala koně a šla jsem do lesa. Zjistila jsem, že někdy je hrozně moc fajn se na to vykašlat a jen tak si společně vyjít, vykašlat se na ježdění a trávit s tím zvířetem čas jako s kamarádem. Tak jsme šly a kousek za vsí jsme potkaly tátu se psy, a zbytek procházky jsme šli všichni společně. Byla to moc pěkná procházka, a všechna zvířata byla evidentně spokojená. Později jsem tam šla ještě s druhým koněm a blízko u cesty jsem viděla lišku s liščetem. Lišky jsem vždycky vídala jen za tmy, takže to byl speciální zážitek.

Tento kouzelný obrázek koníka , který se jmenuje Sally, ale vůbec se jí tak neříká, vznikl asi dva dny po tom úterním ránu. V tom týdnu byla rána vůbec mimořádně hezká.

○ Po roce jsem si znovu koupila krém na ruce s vůní Buttermilk/Lemon. Nevím jestli to tak mají i ostatní, ale mám to tak, že některé vůně mám spojené s určitými obdobími nebo situacemi a protiví se mi používat je jindy, protože to působí hrozně nepatřičně. Kombinace podmáslí a citronu se může zdát  podivná a u krému na ruce zvlášť, voní ovšem opravdu moc hezky. Celý rok jsem se těšila, až si jej na konci srpna zase pořídím, protože přesně tohle období mi připomíná: večery na kraji lesa, kdy jsem četla záhadný deník, poslední srpnový víkend a pouť v Heřmanově Městci, jak jsem poprvé viděla moře a jak jsem začala psát svoje deníky a koukala jsem na Anatomii lži. V té vůni je k tomu všemu takový uklidňující pocit, asi taková ta pomalost končícího léta.
(Mají ho v dm drogerii asi za třicet korun, kdybyste chtěli. Taková žlutá tuba. Nějak se mi nechce fotit.)

○ Zhruba někdy v květnu, myslím, že to bylo v těch dnech, kdy z ničeho nic přišlo léto a měla jsem pár neplánovaných volných dnů, jsem si v lese našla jedno místo na čtení. To loňské bylo moc na očích a přestalo mi vyhovovat, a tak jsem o pár desítek metrů dál našla jiné, kde se mnohem lépe hnízdí a není na mě vidět. Od té doby jsem tam trávila docela hodně času, přečetla jsem tam pár knih a vznikla tam většina obrázků do 52doodles. V srpnu jsem tam však trávila víc času než předtím a chodila jsem tam i na dopolední kafe, když jsem měla odpolední směnu. Společnost mi tam dělali strakapoudi a pavouci a různý hmyz, který mi během těch měsíců nějak přestal vadit, sledovala jsem na stromech, jak postupuje léto, a vždycky mi tam bylo tak dobře a klidně a cítila jsem se pak tak jakoby nabitě. Možná tak některá místa fungují a možná mi to pomohlo s tím, co se odehrávalo uvnitř mojí duše. Je mi trochu líto, že tohle už moc dlouho možné nebude, věřím ale, že pár takových dnů ještě bude. (Jestli vám připadá, že jsem drbnutá, když si nosím do lesa pastelky a kafe a kreslím si pod stromem, někdy to taky zkuste, jestli se vám naskytne příležitost. Změní vám to život.)







9 komentářů:

  1. "Přesvícené" fotky proti sluníčku jsou nejúžasnější! Zbožňuji, když to foťák nějak "zvládne" a zachytí i paprsky, když je všechno tak nějak dožluta a pozitivní, ňuf!
    A ten drak! ♥
    A neeee, vůbec jsem se toho pavouka tam nelekla. Nééé, vůbec mě teď nebude strašit! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tadyté fotce myslím trochu pomohl ještě nějaký instafiltr, ale měla jsem ten večer takovou zvláštně hezkou náladu, a ta v té fotce pořád je, to se mi moc líbí.
      Mého kámoše pavouka nikdo nedokáže ocenit, ach jo. :D Upřímně, kdyby mi lezl po hlavě, asi by se mi taky nelíbil, ale když si tam tak seděl na tom svém listu, vystavoval ten svůj krásně vykreslený kříž a koukal, jak si tam čtu, tak jsem ho měla ráda. :)

      Vymazat
  2. Na mě letos to babí léto působí tak nějak smutně, takže jsem docela ráda, že podzimní atmosféra přichází tak rychle. Je ale pravda, že jsem se naučila mít ráda jakékoli počasí a zařídit se podle něj, takže pokud (a že je to pravděpodobné) přijdou ještě nějaké teplé dny, nebudu s nimi mít problém, ale na ten studený podzim se těším neuvěřitelně. A vůbec na celou zimu včetně ledna a února, který na mě působil vždycky tak nějak depresivně a prázdně. Ale kdo ví, jak to pak bude, to člověk neodhadne.

    A vůně vnímám úplně stejně. Taky si jimi "značkuji" konkrétní období. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě právě spíš trochu trápí to upršeno. Přišlo to moc najednou, nemám ráda rychlé změny. :) Ale na to si zase časem zvyknu. Koncem léta mi představa zimy vždycky připadá hrozivá, a nakonec to tak strašné nebývá.

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. On byl takový úžasně detailní, složený z nějakých starých součástek. Chtěla jsem ho vyfotit ještě nějak líp, ale motala se kolem něj pořád spousta lidí (ani se nedivím, vážně to byla jedna z nejlepších věcích, co se letos na celých slavnostech dala vidět :D).

      Vymazat
  4. I když už mám nadýněno kde se dá, doufám, že alespoň pár dní babího léta ještě bude, na pršení je tu koneckonců říjen a listopad.

    Vůně zcela chápu. Co nejrychleji se teď snažím dovypotřebovat letní sprcháče, protože mi to už začíná připadat takové nepatřičné. ^^"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S dýněmi a všemi těmi oranžovými věcmi právě čekám na ten říjen. :)

      Já mám ještě jeden ten tropický sprcháč, co jsem tu měla, když jste tady v červnu byly. Myslela jsem, že ho stihnu ještě během léta spotřebovat, ale nějak se mi to nepovedlo a teď ho asi nechám až do příštího roku, protože ta vůně je prostě červnová. :D

      Vymazat
  5. Babí léto už bych ani nepotřebovala, přepla jsem se do podzimna stejně rychle jako to počasí. Koukám na sprcháčový trable tady v komentářích... Taky mi zbyl jeden letní, ale už na něj nemám náladu. Vyměnila jsem ho za boží čokoládový, který se mi k tomuhle období hodí víc... a co je lepší, mám i čokoládový kondicionér na vlasy. V kombinaci s kokosovým šamponem je to prostě bomba. Zavrtat se do peřin takhle voňavá je úplně děsně boží. Ještě třeba když venku prší. Voní to dohromady jak nějaký cukroví. :D

    OdpovědětVymazat